Vampire University-Počátek-1.kapitola

1. ledna 2011 v 3:09 | Lia™(totální magor) |  Lia's Story
Po světě se roznáší zpráva, že existuje dívka, která dokáže porodit dědice, jakékoliv rase.Začíná nelítostný boj, každá rasa chce získat tu dívku pro sebe.Ano, je to dívka.18 cti letá Katrina Herrisová.Ta se poté dostane na Vampýrskou univerzitu Luise Rodriguéze.Ale ani jedna rasa netuší, že se zrodil krvelačnější druh upírů, kteří si říkají Skullové.Teprve zde, začne krve plný, nelítostný boj, kdy se budou muset obě rasy spojit, a skusit porazit samotnou kolébku zla.
Dokážou zastavit krveprolití?To netuší ani samotná Katrina.

1.Kapitola-Tak to je trapné

Běž!Utíkej...musíš zrychlit nebo umřeš.To bylo první co mi hlavou proletělo.Ocitla jsem se v lese.Na... na nějakém hřbitově, s chátralým kostelem.Nechápu jak jsem se tu ocitla, jediné co jsem s jistotou věděla bylo to, že mě honí pes.Velký pes, s vyceněníma tesákama, slintající a toužící po mé krvi.
"NE!Prosím, pomozte mi někdo!"Ačkoliv jsem snad musela řvát jak zběsilá,mé rty se jemně pousmály, a nevydali žádnej hlásek.Ani jediný.
"Neutíkej, stejně tě to jednou potká!"

"BOŽE!"Rychlostí světla jsem se posadila a chňapla po budíku.Podívala jsem se z okna, a nemohla uvěřit že už je ráno.Ostré sluneční paprsky, mě bodaly do očí, jako malé jehličky.Dneska je... Pondělí?NE!Já do té školy nechci.Přistěhovaly jsme se s tetou Laurou do Virginie před třemi dny, a už jsme vše stihly vybalit. Chtěla jsem zůstat další týden doma, ale teta trvalá na svém, že do školy musím, abych nebyla za nějakého hlupáka, který se schovává doma.Jo, jo moje tetička je prostě bůh.
"Katrino?Jsi už vzhůru?Přece víš že máš jít dneska do nové školy, a nechceš tam přijít jako lůzr pozdě!"Protočila jsem panenky, bože můj.Co tohle je za sparvedlnost.
"Jasně teti!Už jdu..."
"Si myslím!"Pousmála jsem se nad tím nápadem, že bych se na to vykašlala, a zůstala ležet a do té školy prostě nešla.
Přehodila jsem své dlouhé opálené nohy přes okraj postele, a vyklouzla spod vyhřáté peřiny.Narovnala jsem se a v tu ránu mi prasklo v krku.Asi se mi zasekl.Paráda.Chytla jsem čelist a zatáhla doprava, a pak trhla doleva.KŘUP!
"Kde jsou bačkory?"Ani jsem si nevšimla že mluvím nahlas.CO?Já trpím samomluvou?Počkat, počkat, netrpím... přece jsem si na tu otázku neodpověděla ne?Nebo jo?
Vytáhla jsem si své celostátně pátrané bačkory spod postele, a vyšla vstříct skrášlující komnatě.A neb mé koupelně.
Zadívala jsem se na karikaturu v mém zrcadle...vypadám jako šílená vražedkyně.Vyndala jsem hřeben z mé skříňky z jasanového dřeva, při česání jsem se na sebe doslova začuměla.Projížděla jsem svůj vzhled v zrcadle.Mé tmavě hnědé rovné vlasy jiskřili na světle,mé světlé zelené oči těž jiskřili, ale ne díky světlu, to spíš už sami o sobě, a mé rty, které se zkřivili do samolibého úsměvu byly červené, jako bych snad na ně namazala krev.Je zajímavé, jak se všem klukům líbím, a nechci se vychloubat, to opravdu ne, jelikož já sebe samu nenávidím.Všichni říkají jaká jsem nádherná (to převážně chlapci), jak mám dokonalou rodinu.
    RODINU?Pche... moji rodiče umřeli v loni při autonehodě, a viníkem jsem já.Jely jsme po lesní cestě směrem na hřbitov sv. Stefana a probíraly jsme moje prázdniny.Já hloupá jsem se zuby nehty rvala abych mohla jet do Francie.Je to přeci město lásky... ale rodiče měli plány, že pojedu do evropy do Itálie za strýcem a tetou Jennou.Ty dva nesnáším,alkoholička a hulvát.Je normální že když tam přijedu, teta leží pod schodama zlitá až pod obraz, a když vejdu do kuchyně, stejně zlitej strýc mě začne ošahávat.Není!Tak proč bych tam měla jet?Alerodiče mi nevěřili, celou tu hádku mám uloženou v paměti, jakoby to bylo včera co se to stalo.
"Mami, tati slíbyli jste mi, že pojedu do Frencie.Už jsem to všem řekla, a...a vy to zrušíte?"
"Zlatíčko, víš že na to nemáme peníze, táta musí letět do Japonska.To on potřebuje letenky, snad můžeš zůstat u tety Jenny a strýce Alberta."
"Tak to teda ne!Myslíš tu uchlastankyni a osahávače?"Do očí mi vyhrkly slzy.Cítila jsem, jak mi teplé kapičky spadají na mou bíle porcelánovou pleť.
"Holčičko!Vyprošuji si tohle chování, jak to můžeš říct?Tvůj strýc tě má prostě jenom rád a..."
"No právě proto!Vy... nesnáším vás... já nikam nepojedu!A už vůbec ne za tetou a strýcem.Když to nepůjde do Francie, tak nikam.Zůstanu doma."Otočila jsem se a začala brečet.
Začla mi jich být líto, nemají na to peníze...
Ale než jsem se jim stihla omluvit za mé bezvýrazné chování, matka vykřikla, otec taky a něco nás srazilo z mostu přímo do řeky.Zahltila mě tma, ledová voda a já věděla, že je to můj konec.Nebyl.Viděla jsem, jak se táta nemůže dostat z pásů, máma se rozepla, ale doplavala ke mně a s klidem mi ho přetrhla.Dívala jsem se na ni, a docházel mi vzduch, a v ten okamžik udělala něco, co nikdy nezapomenu.Dala mi pusu na rty, otevřela pusu a všechen vzduch, co ji zbýval v plicích, mi předala.Začala jsem ji chytat za ruku.Ale ona mě odstrčila,a vyhoupla mě ven.Když jsem vyplavala na břeh, věděla jsem že už je pozdě, ale stejně jsem se potopila.A to byla moje poslední vzpomínka, pak už si jen pamatuji, že jsem ležela opodál v trávě, a vedle mě zplna hučela policejní houkačka.
 


Komentáře

1 MaCi MaCi | Web | 1. ledna 2011 v 12:04 | Reagovat

super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.