Dangerous Liaisons - First Problems - JASI !

14. prosince 2010 v 14:24 | Kath♫

3)


Jak tak se mnou ten kluk mlátil udělalo se mi šoufl.
"Já.......já budu zvracet!" Sotva jsem to dořekla tak jsem hodila šavly. Jenom zázrakem jsem ho neušpinila a to byla škoda. Držel mi vlasy a starostlivě se na mě koukal. Když jsem se zvedla jsem se a on mě pustil. Koukal se na mě provinile a smutně.
"Promiň já......" Využila jsem jeho chvilkové vílevě citů a seřvala jsem ho od hlavy až k patě.
"Co si sakra myslíš, že děláš! Nevšiml jsi si, že můžu chodit sama! Co kdybych byla zraněná a ty jsi mi to zhoršil! No!
"Ale ty jsi........."
"Žádné, ale! Já s tebou nechtěla jít jenom proto že nevím kdo si a co jsi zač!.....A teď odcházím!"
Otočila jsem se a rázným krokem jsem se vydala na silnici po které jsem chtěla dojít domů. Sotva jsem se otočila tak se vzpamatoval, bleskově mě chytil za ruku a otočil si mě k sobě.
"Nikam nepůjdeš!"
"A to jako proč?!"
"Protože to tu není bezpečný!"
"Nepovídej! Jestli tu běhá více pomatenců jako ty......."
"Tak fajn jdi si, ale já ti pomáhat nebudu!"
"Tak fajn"
"Fajn"
"FAJN" Otočila jsem se a šla k silnici. Chvilku za mnou šel, ale pak se otočil a odešel. Tím líp alespoň ho nebudu miít na krku. Došla jsem na silnici a chvíly jsem čekala jestli někdo nepojede. A taky, že nejel. Namířila jsem si to k nám domů. Musela jsem ujít snad asi dva kiláky než jsem uviděla naše městečko. Díky Bohu.....Bydlíme hned na kraji městečka......teda bydlím. Už jsem úplně sama, ale........Jason...můj bratr! Rozběhla jsem se hlavní ulicí k našemu domu. Bylo to sice dál než kdybych šla zkratkou, ale lépe se tady běhalo. Zazvonila jsem ale nikdo neotevíral. Měla jsem u sebe jenom mobil a klíče, protože zbytek zůstal v autě. Odemkla jsem si a vletěla jsem do baráku.
"JASIIII!" Brala jsem schody po třech "JASSSIIII" Otevřeli se dveře od jeho pokoje a on vylezl ven jenom v trenírkách. Podrbal se na hlavě a pootevřel oči.
"Co tak řveš!" Už jsem nedokázala udržet svoje city na uzdě. Vrhla jsem se mu do náruče a začala jsem brečet. Jas byl okamžitě už plně vzhůru. Zatáhl mě k sobě do pokoje a sedl si semnou na postel. Vzal si mě do náruče a utěšoval mě. Jasovi je 23 a mě 18, takže je pochopitelné, že už mezi sebou nevedeme žabomyší války, ale pořád jsme na tom: když mi dáš pokoj já ho dám tobě., ale vždycky když se něco stane chová se ke mě jako ochránce starší bratr.
"Ššššš...... Kath co se stalo?"
"Já...........já!"
"Ššššš to bude dobré....."
"Nebude!" Povedlo se mi trochu potlačit vzlyky "Jsou.......jsou mrtvý!" Cítila jsem jak ztuhl a podíval se na mě tvrdým pohledem.
"Jak?"
"No něco nám vešlo do silnice a táta na to dupnul. Vzali jsem to párkrát přes střechu, pak jsem ztratila vědomí. Když jsem se probudila rodiče byli nabodnutí na smrk skrz na skrz." Schválně jsem mu neřekla o om klukovi to by byla potupa.
"Jsi schopná mě tam závést?!"
"Jo.....snad jo!"
"Dobře jdi se obléct a sejdeme se před barákem, Jo?"
"Jo dobře" Zklesle jsem se odšourala do pokoje. Vlezla jsem si do koupelny a podívala jsem se do zrcadla. Byla jsem celá špinavá a od krve. Opláchla jsem si obličej a utřela jsem si ho. Vrátila jsem se do pokoje a oblékla jsem si černé úzké džíny, zelené tílko a jinou černou přiléhavou mikinu. Sáhla jsem si do šperkovnice kde máme s mamkou schované šperky. Vyndala jsem si smaragdový náhrdelník, který jsem dostala od mamky a smaragdový náramamek od taťky. Vydala jsem se do předsíně a obula jsem si černozelené elegantní tenisky. Vyšla jsem ven a venku před barákem jsem si sedla na kamennou lavičku. Už se začalo připozdívat, mohlo bejt tak kolem pátý. Podívala jsem se na listopadový podvečer a cítila jsem jak mi stéká slza po tváři. Utřela jsem si ji a promnula jsem si v prstech náhrdelník. Najednou jsem uslyšela v ulici napravo od našeho baráku šustění.
"Darkness?!" Darkness je moje černé kotě se zelenýma očima. Zvedla jsem se a šla jsem se tam podívat. V uličce už byla tma, ale né zas tak hrozná. Šla jsem ulicí dál a dál do větší temnoty.
"Darkness?!" Odnikud se neozvalo mňouknutí a tak jsem se otočila a vydala jsem se k domu. Najednou jsem za sebou uslyšela kroky a najednou jsem prožila dejavu..................
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.