Dangerous Liaisons - First Problems - My Story

9. prosince 2010 v 17:55 | Kath♫

1)


Šla jsem temnou a špinavou uličkou směrem k našemu domu. Najednou jsem pocítila dost nepříjemný pocit, jako kdyby mě někdo sledoval. Ohlédla jsem se přes rameno, ale nikdo tam nebyl. Šla jsem dál a napínala uši jestli něco neuslyším. V tu chvíli se moje kroky, které se ke mě vracely v ozvěnách, zdály dost hlasité. Připadala jsem si jako slon v porcelánu. Opět se mě zmocnil pocit, že mě někdo sleduje! Otočila jsem se a bezmocně jsem zakřičela do tmy.
"Je tam někdo?!" Nikdo se neozýval a tak jsem si dodala odvahu. "Já se vás stejně nebojím!"
"Ale měla bys!" Ozvalo se zamnou. Prudce jsem se otočila a uviděla jsem před sebou postavu v černém kabátě. Měl límec takže mu bylo vidět do tváře a jeho oříškové oči jakoby pálili na kůži. Vlasy měl hnědoblonďaté, které mu splívaly podél hlavy. Vypadal hezky, ale moje instinkty doslova křičely abych vypadla. Přišel ke mě a chytil mě za boky. Políbil mě na rty a já hned poznala kdo to je. Jeho polibek chutnal po smrti. Měla jsem z toho strach a zároveň mě to vzrušovalo. Přiměla jsem se na to nemyslet a začít se nějak bránit. Jenže je to o dost těžší než si myslíte.
"Je to Skepler!" Křičel mi hlas v hlavě. "Zab ho! ZAB HO!.....Dřív než on zabije tebe!"
Nemohla jsem od něj odtrhnout oči, připadal mi tak nádherný, jako padlý anděl. Políbil mě znovu na rty a začal svoje rty přemisťovat k mému krku. Zakousl se mi do krku a já začala ječet. Najednou se celý obraz předemnou rozplynul a já jsem se posadila úplně zpocená na postely. Rosvítila jsem lampičku na nočním stolku a rychle jsem si zapsala svůj sen. Chtěla jsem si pamatovat svoje sny jako ostatní, ale nemohla jsem si na ně nikdy vzpomenout a proto jsem se rozhodla, že si je začnu zapisovat. Dneska jsem to zkusila poprvé. Vylezla jsem z postele a s papírem v ruce jsem se vydala do kuchyně. Vešla jsem do ní a vytáhla jsem ze skříňky čokoládové muslli. Vyndala jsem misku, nasypala jsem si pořádný kopec a zalila ho mlékem. Sedla jsem si ke stolu a začala jsem si pročítat co jsem si zapsala. Mezi čtením jsem chroupala muslli a snažila jsem se tomu porozumět. Pořád se mi to nedařilo a tak jsem s papírem mrskla o stůl. Přitáhla jsem si kolena k bradě a misku jsem si položila do klína. Podívala jsem se nalevo z okna ven na podzimní rozbřesk. Vypadalo to úplně nádherně a romanticky. Najednou jsem uslyšela prásknutí dveří od lednice. Nadskočila jsem a podívala jsem se směrem k ledičce. Stál tam táta v jedné ruce držel skleničku na šampaňské plné rudé tekutiny a v druhé ruce držel suchý rohlík. Zasmála jsem se mu a on se na mě taky usmál. Stál tam v županu s modrobílými proužky a nevkusných zelených ponožkách.
"Nechtěl jsem tě vystrašit!"
"To je v pohodě!" odpověděla jsem s usměvem.
"Můžu k tobě?"
"To je jasný!"
Sedl si ke mě a podíval se na mě starostlivým pohledem.
"Už jsi zase měla noční můru?"
"Jo....." odpověděla jsem unaveně.
"Mělo by se s tím něco dělat......"
"To mi povídej......" chtěla jsem změnit téma a tak jsem se zaměřila na krásný rozbřesk "Není to nádhera?"
"Ano to je, podzim je mým nejoblíbenějším obdobím. Je takový krásně barevný nemyslíš?"
"Jo to je....." Na lince mi zazvonil budík a oba jsme nadskočili. Navzájem jsme se na sebe podívali a rozesmáli jsme se. Táta mě placnul po stehně.
"Je čas vztávat....."
"Ale já jsem vzhůru!"
"Neodmlouvej....." řekl s úsměvem. Neochotně jsem se zvedla a odešla jsem k sobě do pokoje. Mám zeleno černo bílý pokoj s plazmovou televizí a s vlastní koupelnou titéž barvy. Na zeleném křesle jsem měla složené oblečení, které jsem si na první školní den chtěla vzít na sebe. Venku bylo stále teplo a tak jsem si připravila úzké bílé džíny, zelené tílko a černou přiléhavou mikinu. Já vím jsem strašně ulítla na zelenou, černou a bílou. Přesunula jsem se do koupelny a namalovala jsem se. Udělala jsem si linky, lehce stříbrné stíny a řasenkou jsem si zvíraznila horní i dolní řasy. Zadívala jsem se do zrcadla z kterého na mě koukala hnědovlasá dívka se zelenýma očima a usmívala se na mě vřelím úsměvem. Přesunula jsem se zpátky do pokoje a popadla jsem svůj batoh. Seběhla jsem po dřevěných schodech dolu do kuchyně a nalila jsem si kafe. Sedla jsem si ke stolu a mamka předemě postavila snídani. Táta seděl naproti mě a věnoval se novinám. Nalevo od něj vždycky sedával můj bratr, který se dnes ráno zase někam zatoulal.
"Mami, ale já nemám hlad!"
"Kath musíš něco sníst!" Podívala jsem se na tátu a on na mě. Oba jsme se jednohlasně rozesmáli a mamka na nás koukala jako na cvoky. Sedla si k nám a pustila se do "svého" čokoládového muslli.
"Mami, můžu řídit. Prosím!"
"Mladá dámo neznamená, že když ti bylo nedávno osmnáct a dodělala jsi si řidičák, že tě necháme řídit každý den......"
"Tati!"
"Ashley dneska by jsme ji mohly nechat řídit nemyslíš?"
"V žádném případě!"
"Dobře jak chcete! Pořád se ke mě chováte jako k malé holce!" Urazila jsem se a zkřížila jsem ruce na hrudi. Oboum jsem vzala dech a neřekli mi na to nic. Hádala jsem se s rodiči často, ale časem jsem se s nimi zase usmířila, ale kdybych věděla, že tohle bude to poslední co jim řeknu, řekla bych jim určitě něco jiného......................
 


Komentáře

1 MaCi MaCi | Web | 10. prosince 2010 v 18:11 | Reagovat

♥ jdu si to přečíst

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.